| Od pradávných časů, kam až paměť sahá,
táhne se osudy lidí jako tenká červená nit. Pro jedny je hnacím motorem, pro druhé
pramenem zoufalství. Dřímá ve většině z nás a je jen na nás, jak moc popustíme
otěže a zda necháme přerůst cval v trysk. Zda dopustíme, aby nás vedla, abychom
jí byli zmítáni, abychom skrze ni ovlivňovali osudy své a osudy druhých. Moc. Jak
krátké slovo, ale co všechno se za ním skrývá…
Jak se to stane, že se někdy někde narodí někdo, jenž vyčnívá nad ostatní vůlí
prosadit se, stát se ostatním vůdcem. Někdo, kdo umí lidu dát co lid chce. Někdo,
kdo umí davem tak obratně manipulovat, že tento pak nejenže odsouhlasí jeho názory,
ale co víc, přijme je ze své. Historie zná mnoho takových, kteří byli obdařeni
takovouto mocí, tímto ďábelským umem. Vzpomeňme kupříkladu Alexandra Velikého,
Césara či z časů nám bližších třeba Napoleona. Ti všichni měli tuto sílu,
ovládali tento um. A dějiny takových znají mnoho. Ne na všechny se však vzpomíná
v dobrém, neboť i zde platí, že každá mince má dvě strany. A tak je tu například
osoba Adolfa Hitlera, jehož lze činit zodpovědným za smrt desítek milionů lidí, nebo
osoba Josifa Visarionoviče Džugašviliho, kterého známe z učebnic dějepisu pod jménem
Josif Stalin a kterého lze bez okolků postavit vedle vůdce Třetí říše. Ať už je historický
obraz těchto lidí jakýkoliv, jednu věc mají společnou. Vždy to byli oni a jen oni sami,
okolo kterých se moc soustředila a kteří byli hnacím motorem celého soukolí. Co se však
stane, jestliže se soukolí moci rozjede a nemá hnací motor. Jestliže sílu k pohybu
dodává pouhá přítomnost podobně smýšlejících součástek. Součástek se stejnými ideály.
Co jestliže těch součástek je celý národ? A co jestli se každá jedna součástka cítí
utiskována a ohrožována. Pak vzniká fobie, neboť takto infikovaný národ se ocitá
v uzavřeném kruhu se stále větší oscilací a čím dál tím víc se zahřívá až plamen
přejde v explozi a katastrofu nedozírných následků…
Tak se stalo, že podobnou explozi zažil národ z nejsilnějších. Nejprve se zdálo,
že v této explozi zmizeli jen dva domy. Dvě stavby, které se staly symbolem. Až čas
ukázal, že Světové obchodní centrum, byl jen dobře zakamuflovaný trik. Že se v podstatě
jednalo o cílenou provokaci zorganizovanou samotnými Američany a že tato provokace měla sloužit
jako odrazový můstek pro další expanzi celého národa, kterému se jeho svět zdál ne dost velký
a který se cítil být hoden úkolů, jež by odpovídali jeho velikosti a důležitosti. A jaký může
být větší cíl, pro národ, jehož minulost nesahá ani 600 let zpátky a nemůže tedy stavět na historických kořenech,
než se upnout k budoucnosti
a vidět sebe sama jako pána nad celým světem. A právě pro tento utopistický ideál měli posloužit
dvojčata, později Afghánistán a ještě později Irák, který byl dovedně vybudovaným předpolím
pro dobití cílů mnohem větších rozměrů. Stejně jako se každý diktátor snaží zbavit svých oponentů,
tak i Amerika se snažila zbavit těch, jež mohli stát v cestě jejím dobyvačným plánům. A kdo byl
tím potencionálním nepřítelem? No samozřejmě další velmoci v pořadí a tím byli v té době
již téměř jednotná Evropa a Rusko. Proč tedy nevyužít dobytých území jako třeba Afghánistánu a Iráku
pro vytlučení tohoto kdysi mocného klínu, zvaného Rusko. A když už byli základny i přímo v srdci
další mocnosti, která byla Američanům trnem v oku, tedy v Evropě, proč z nich neudělat
předpolí pro útok i na tuto baštu. A tak se stalo, že svět se v podstatě ze dne na den ocitl opět
v soukolí moci a nad Evropou a Ruskem začali opět řinčet zbraně. A tehdy začíná příběh několika
českých dobrovolníků, kteří se rozhodli vstoupit do řad Evropských vojsk a v armádě Bundeswehru
vytvořit čistě českou jednotku, bojující proti rozpínavosti USA. Začali si říkat Legia 1527…
|
